Krásný, stále ještě letní, celý týden všem!
Mám tu pro Vás slibované pokračování.
Asi se shodneme na tom, že Morava je krásný kraj.
Už se u nás stává tradicí, že sem s kamarádkou a její rodinou jezdíme s mužem v září na vinobraní.
Letos to bylo už potřetí.
Možná i díky naší zdravotní indispozici jsme letos nezavítali na mikulovské vinobraní, ale do vinařské vesničky Vrbice na "zarážení hory".
Obyčej zarážení hory a s ním spojené slavnosti má své kořeny už ve středověku a vychází ze starého horenského práva. Je znamením, že do vinohradu až do vinobraní nesmí vstoupit nikdo, kromě samotného vinaře, a to z prostého důvodu - ochrany dozrávajících hroznů. Porušení zákazu vstupu se přísně trestalo. Za vstup do vinohradu hrozilo utětí nohy, za utržení hroznů utětí ruky a vyjímkou nebyl ani trest nejvyšší. V každé obci má zarážení hory různé folklórní podoby a každoročně nespočet turistů.
Vinařské sklípky byly otevřené, takže ani o tu sklenku dobrého vína jsme nepřišli ;-)
 |
| Sklípky ve Vrbici |
 |
| Ve sklípku |
 |
| Vrbice |
 |
| Zarážení hory |
 |
| Hotovo |
Hned vedle Vrbice leží vesnička Bořetice, kde byla v roce 2016 otevřena kavárna
Dvorek.
Byli jsme zde už podruhé a za mě stále nejlepší kavárna, s příjemným prostředím, atmosférou a nejlepšími zákusky, které pečou v Šitbořicích - Ema má dobroty.
 |
| Capuccino |
 |
| Čokoládová Pavlova |
 |
| Levandulový spritz |
Díky
Jitce, která na blogu zmínila Neziderské jezero v Podersdorfu, jsme se vydali i do Rakouska. Od nás je to trošku z ruky, ale z jihu Moravu už jen necelé dvě hodinky po dálnici. A i když byl pátek odpoledne, musím napsat, že provoz byl sice velký, ale plynulý, nic naplat rakouští řidiči jezdí lépe než ti u nás!
Kdo mě víc zná, ví, že námořnický styl mě velmi oslovuje. U moře jsme byli před 5 roky, takže možnost na chvíli zažít tu takřka přímořskou atmosféru mě velmi lákala.
Přijeli jsme k jezeru už v podvečer, a i když se stále ještě platí vstupné, my už jsme měli vstup zdarma.
Vzduch měl 27 st. a voda 21,5 st., plavky jsme s sebou měli, takže pár temp jsme zvládli.
Nejenom mě, ale i mého muže tohle místo doslova nadchlo !
 |
| Maják |
 |
| Neziderské jezero |
 |
| Přístaviště |
 |
| Nad obzorem |
Posledním místem, které jsme cestou domů navštívili, byl asi už všem známý klášter Rosa Coeli - Růže nebes.
Už ho zde několik blogerek, i Jitka, ve svých příspěvcích zmínilo, tak se nebudu o jeho historii rozepisovat.
Jen popíši svojí zkušenost.
Spolu s průvodkyní a dalšími třemi dvojicemi studentů jsme se vydali na komentovanou prohlídku, v neděli od 11 h.
Prohlídka trvala skoro 40 minut, fotit je zde za poplatek povoleno.
Chtěli jsme si poté klášter prohlédnout v klidu sami a načerpat tu pozitivní energii.
Bohužel, nebylo nám to úplně dopřáno :-o
Nás a nejen nás, rušil jeden příchozí návštěvník, kupodivu to nebyly děti, ale jeden starší pán, který se rozhodl uprostřed kláštera vyřizovat prostřednictvím mobilu své soukromé záležitosti.
Nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory, ale tohle se opravdu nedalo přeslechnout!
Pán používal slova jako klášteřík, zříceninka, miláčku,.....a hovořil více jak půl hodiny a nevnímal okolí!
My dokonce odešli do auta a vrátili se a on stále hovořil.
Když konečně hovor ukončil, tak se v pravé nedělní poledne místo zvonů místem rozléhal zvuk míchačky :-o
Místní řemeslník opravoval zeď kolem chrámu.
Asi pro něj neplatí, že v neděli se nedělá!
 |
| Rosa Coeli s míchačkou |
Nicméně místo je to magické, jen musíte k tomu mít ještě trochu štěstí, abyste si ho mohli užít !
Tolik naše zářijová Morava.
Před námi je ještě jeden prodloužený víkend, tentokrát v jižních Čechách.
Přeji i Vám krásné, stále ještě letní dny !
