Leden 2018

Krásný slunečný pondělní den,
naposledy jsem vložila příspěvek s PF v loňském roce, tak už je čas začít blogování v roce 2018.
Ale popořádku!
Nový rok jsme začali každoroční novoroční procházkou na Kunětickou horu.

 ♥

Doma nás poté čekala novoroční bábovka a žitný chléb, které jsem pekla v noci, když jsem nemohla spát.

Bábovka a žitný chléb

Říkala jsem si, to nám ten rok 2018 pěkně začíná.
Ale s úsměvem jde přeci všechno lépe :-)

:-)

A láska prochází žaludkem ;-)

Bavorské vdolky - moje první

Taky trochu kultury a nostalgie bylo na výstavě v regionálním muzeu v Chrudimi.

Výstava

Časopisy

Šaty

Hračky mého dětství

Návštěvní kniha

V lednu se i mé jméno objevilo v kalendáři, tak jsme si udělala radost dárky od šikovných blogerek :-)

peněženka na minci do košíku je od Lei - Polštářkový svět



Keramičtí ptáčci od Zuzky Morkusovic

Občas se i zadaří, že dlouhé zimní večery patří knize či poslechu desek na opraveném gramofonu :-)

Čas na knihu

A hudbu

Mějte klidný konec ledna i začátek měsíce února!

Moje Knížka v Častolovicích

Krásné větrné a studené pondělní odpoledne všem!
Minulý týden byl u nás ve znamení kultury.
Hned pondělní večer jsme s mužem strávili v divadle na  Kooperativa tour Čechomoru 2017.
Ve čtvrtek jsem se sešla jako už tradičně s blogérkami.
A pracovní týden jsme zakončili  podvečerním autorským čtením v knihovně v Častolovicích.
Tou, kdo četla ukázky ze svých už 3 knížek - Máma, Velká Máma a Moje knížka, byla Vám určitě dobře známá blogérka Věra Fina.

Věrka a Moje knížka

S Carolinkou

Myslím, že její knížky a její životní příběh nemusím zde dlouze představovat!
Společnost jí dělali, kromě jejich čtenářek a čtenářů i její muž Petr a dcera Carolinka, skřítek Povídaček a jeho lesní kamarádi.

Skřítek Povídaček

A jeho kamarádi

Mámin kalendář na rok 2018

Tou poslední vydanou je totiž kniha pohádek pro děti Moje knížka.
Náš Šimonek tu svoji knížku už má na nočním stolku a co Vy ?




P.S. Věruško ♥

Duben

Dnes je poslední dubnový den a konečně se alespoň k nám vrátilo jaro :-)
Večer i nás čeká pálení čarodějnic, zatím tu pro Vás mám několik dubnových zážitků v podobě fotek.
Asi i díky vydatným dešťům uplynulých dní se nám na zahradě v trávníku přemnožily pampelišky.
Ještě než se je pokusíme zlikvidovat, nasbírala jsem dnes 500 květů na jednu várku pampeliškového medu.

Pampeliška

Na našem zahradním domku nade dveřmi visí pro štěstí dřevěná podkova, kterou si s pomocí vytvořil Šíma na jednom z loňských řemeslných trhů.

Pro štěstí

A ještě neobydlený hmyzí hotel z Jysku.
Alenko, díky za tip!

Hmyzí hotel

Konečně i já mám svoji Zahradu na talíři od Evy Francové. Mám moc ráda bramborová jídla, ale Uhlířinu jsem dělala poprvé a i já i muž jsme měli boule za ušima ;-)
Další knížka je hlavně pro kluky - Kamarádi auta. Náš Šimonek si jí sám vybral z knižní nabídky ve školce a je z ní nadšený.

Knižní tipy

Dalším knižním tipem pro malé kluky je sada 4 obrázkových knih.
Přiznám se, že nás s mužem jako první zaujaly krásnými ilustracemi Romana Bureše a vzpomínkami na dětství.
Objednat je můžete třeba zde: www.infoa.cz

Klučičí obrázkové knihy

V našem kostele vystupoval v dubnu v rámci Festivalu pardubické jaro V. Hudeček, toho jsme si nemohli nechat ujít!

Barocco sempre giovane

Kostel Nejsvětější Trojice 

Rozloučím se s Vámi pohledem na rozkvetlou ulici Kosmonautů v Pardubicích.
A protože zítra je 1. Máj nezapomeňte ani Vy na políbení pod rozkvetlým stromem :-)

Přeji Vám co nejvíce slunečných a teplých květnových dní!

Květnová zahrada

Krásné teplý pondělní večer milé blogérky!
To máme ale krásné květnové dny, co říkáte? :-)
Nám na východě se naštěstí dnešní bouřky a krupobití vyhnuly!
V minulém týdnu jsme se s mužem pustili do našeho prvního zeleninovo-jahodového záhonku.
Vše začalo 5 darovanými keříčky rajčátek od sousedů a pokračovalo sadbou okurek, cukety, dýně hokaido a 30 keříčky jahod.
Včera ještě před setměním se podařilo záhonek zdárně dokončit a zalít a mám z něho velkou radost ! Pevně doufám, že letos poprvé ochutnáme svojí úrodu :-)

Zeleninovo-jahodový záhonek 

Zasadila jsem kolem domu letos o něco více než jiné roky balkónovek, skalniček a letniček.

A dneska bych tu ještě měla dvě pozvánky.
První je kulturní.
Byli jsme opět na Listování, tentokrát z knihy herečky a blogerky Marie Doležalové Kafe a cigárko.
Měla jsem štěstí a hned druhý den po představení jsem si knihu vypůjčila v naší místní knihovně a právě jí dočítám.

Druhá pozvánka je do nové restaurace Na Prosekárně, kde nás s dcerou překvapila výtečná kuchyně i příjemné prostředí :-)
Po výborném obědovém menu jsem neodolala a s sebou jsem si nechala zabalit litr růžového prosecca na večer, do druhého večera nezbyla ani kapka ;-)

Mějte se všichni krásně !

Knížka vzpomínek

Milé blogérky !
Ani jsem Vám ještě neukázala nejhezčí vánoční dárek, který jsem dostala od svých rodičů.
Je jím kniha plná vzpomínek a fotografií na mé dětství, rodinu a mé známé a přátelé.
Jmenuje se Škola v Debři a její děti a napsala jí Helena Průšková Hendrychová.
Úvodní slovo začíná verši K.V. Raise "Cestička k domovu známě se vine, hezčí je krásnější, než všechny jiné."
I dnes vedou do současných škol různé cesty, ale už po nich není tolik slyšet dětské kroky.
Do školy děti vozí většinou rodiče svými auty.
Doba se mění, ale učitel a žák stále zůstává!
Od roku 1774 byla uzákoněna Marií Terezií povinná školní docházka a od té doby se odvíjí historie školství.
Moje základní škola, tak jak jí známe dnes, byla slavnostně otevřena až v roce 1931.
Od té doby prošla i v roce 1999 rozsáhlou rekonstrukcí.
Já sama jsem jí navštěvovala jen prvních pět let školní docházky od roku 1979, protože jsme se poté přestěhovali z Debře do Mladé Boleslavi a musela jsem přestoupit na jinou školu.
Nad knihou jsem trávila několik večerů mezi Vánoci a Novým rokem, dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí z historie a na fotkách hledala svojí babičku, rodiče, sestru a ostatní příbuzní i známé.
Minulou sobotu jsme nad ní trávily u vínečka s mojí největší kamarádkou a zároveň i spolužačkou příjemný večer, viď Alenko? ;-)

Kniha byla vydána v 500 ks výtisků a prakticky byla během pár dní rozprodána mezi veřejnost, aniž by se dostala do knihkupectví.
Mohla vzniknout i díky sponzorům, ale i bývalým a současným učitelům, místním obyvatelům, kteří poskytli autorce své staré fotografie a vzpomínky.
Mezi nimi byli i má maminka a další příbuzní a známí.
Bohužel, tento příspěvek nebude končit šťastně :-(
Nepíše se mi to lehce, ale zítra se koná s paní Hendrychovou poslední rozloučení.
 I když osobně jsem paní H. P. Hendrychovou neznala, ale 6.2.2016 tragicky zahynula ve svém domě při požáru elektrického kotle, když zachraňovala své vnučky.
Na takové osobnosti se nezapomíná!

A proto i Vy se opatrujte !