Knížka vzpomínek

Milé blogérky !
Ani jsem Vám ještě neukázala nejhezčí vánoční dárek, který jsem dostala od svých rodičů.
Je jím kniha plná vzpomínek a fotografií na mé dětství, rodinu a mé známé a přátelé.
Jmenuje se Škola v Debři a její děti a napsala jí Helena Průšková Hendrychová.
Úvodní slovo začíná verši K.V. Raise "Cestička k domovu známě se vine, hezčí je krásnější, než všechny jiné."
I dnes vedou do současných škol různé cesty, ale už po nich není tolik slyšet dětské kroky.
Do školy děti vozí většinou rodiče svými auty.
Doba se mění, ale učitel a žák stále zůstává!
Od roku 1774 byla uzákoněna Marií Terezií povinná školní docházka a od té doby se odvíjí historie školství.
Moje základní škola, tak jak jí známe dnes, byla slavnostně otevřena až v roce 1931.
Od té doby prošla i v roce 1999 rozsáhlou rekonstrukcí.
Já sama jsem jí navštěvovala jen prvních pět let školní docházky od roku 1979, protože jsme se poté přestěhovali z Debře do Mladé Boleslavi a musela jsem přestoupit na jinou školu.
Nad knihou jsem trávila několik večerů mezi Vánoci a Novým rokem, dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí z historie a na fotkách hledala svojí babičku, rodiče, sestru a ostatní příbuzní i známé.
Minulou sobotu jsme nad ní trávily u vínečka s mojí největší kamarádkou a zároveň i spolužačkou příjemný večer, viď Alenko? ;-)

Kniha byla vydána v 500 ks výtisků a prakticky byla během pár dní rozprodána mezi veřejnost, aniž by se dostala do knihkupectví.
Mohla vzniknout i díky sponzorům, ale i bývalým a současným učitelům, místním obyvatelům, kteří poskytli autorce své staré fotografie a vzpomínky.
Mezi nimi byli i má maminka a další příbuzní a známí.
Bohužel, tento příspěvek nebude končit šťastně :-(
Nepíše se mi to lehce, ale zítra se koná s paní Hendrychovou poslední rozloučení.
 I když osobně jsem paní H. P. Hendrychovou neznala, ale 6.2.2016 tragicky zahynula ve svém domě při požáru elektrického kotle, když zachraňovala své vnučky.
Na takové osobnosti se nezapomíná!

A proto i Vy se opatrujte !